Klárka a vánoce - 5. měsíc
Přesně na Štědrý den - 24.12.2007 - jsem slavila 4 měsíce. To bylo slávy! Máma mě oblékla do slavnostních dupaček, ozdobila stromeček a celý den s babičkou Mirkou připravovala nějaké pochutiny. Táta ležel celý den v posteli s chřipkou, a tak jsem nebyla sama, kdo nebyl o Štědrý den na nohou :-).
Večer přijel ještě strejda Pepa s rodinou a tak se nás v Žehrovicích sešlo hejno, což znamená i se mnou - 9 lidí. O štědrovečerním večeři jsem seděla tátovi na klíně, konec večeře už jsem pak zaspala. Znovu jsem se probudila, když jsme pouštěli svíčky na skořápkách po vodě a když se rozprskal stromeček. To bylo dárků! A já tomu vůbec nerozuměla. Jen jsem si vše prohlížela. Nejvíc se všichni kolem mě smáli, když máma pod stromečkem rozbalila krásné inline brusle a hned na to mě byly rozbaleny krásné malinké brusličky pro mne. To bylo smíchu. Prý v tom měl prsty táta. A těch dalších hraček co jsem dostala - růžového plyšového koníčka, kruh do vody, pruhovanou rybičku, spoustu knížek (šustivých, hrajících, skládacích), plyšové velké kuře....no a největší dar zapomněl Ježíšek na balkoně. Opravdové sáňky. Prý pojedu na hory. Jupíííí!. Nezapomínáme se samozřejmě stavit ještě u babičky Marie a dědy Pavla, kde mě čekají další dárečky - kachnička do vody.Vzhledem k tomu, že se ve vodě moc ráda ráchám se na ní moc těším.
Hned pár dní po vánocích jsem se hrozně rozkecala. Ráno začnu povídat a né a né zavřít pusu. Všechno musím sdělit. Sice mi vůbec nikdo nerozumí, ale to mi vůbec nevadí; povídám a povídám. Do toho se uzdravil táta a prohlásil že jedeme na pár dní do Krkonoš. Máma má trochu obavu jak to budu v malé chaloupce mezi tolika lidmi zvládat, ale kupodivu všech lépe než doma.Stále mezi lidmi, stále se mě někdo všímal a to mi dělá moc dobře.Vůbec jsem ani nezafňukala. Buď jsem spala, nebo něco povídala. Obrovským zážitkem pro mě byla návštěva velkého bazénu a vířivka. Vůbec jsem se nebála, zírala jsem na vodu s otevřenými kukadly a chytře se pevně držela mámy nebo táty.
4. ledna jsem s mámou šla na další kontrolu k paní doktorce a na další dávku hexavakcíny. Vážím tedy ve 4 měsících 5,65 kg a měřím 65 cm. Paní doktorka prohlásila, že mám výbornou motoriku, jen že jsem trošku línější a ať prý trénujeme válení sudů a obracení. A tak se máma snaží. A hned 7. ledna první úspěch. Ležím pod hrazdičkou na zádech, začínám fňukat, máma přijde ke mně a vidí mě ležet na bříšku. Tento artistický kousek jsem už pak ale bohužel opět dlouho nepředvedla, a tak trénuji dál s mámou, někdy s babičkou Marií, když mě přijde hlídat nebo s babičkou Mirkou, když přijedeme na návštěvu.
V dalších týdnech se ukazuje, že se opravdu lidí vůbec nebojím a že budu zřejmě hodně společenská. Jakmile jsem někde s mámou ve společnosti, někdo cizí na mne mluví, či někam s mámou jedu, změním prostředí, jsem ve své kůži a na všechny se směju. Koncem ledna se dokonce řehtám na celé kolo. Mámu mám ráda ale poblíž. 17. ledna si máma dovolila moc.Odjela si na 3 dny do Alp a mne nechala u babičky a dědy v Žehrovicích v domnění, že jsem na ně zvyklá a že to vše zvládnu. Jenže já si postavila hlavu a trucovala. První večer ne a ne jíst z lahvičky. Další dni už jsem něco zbaštila, ale nebylo to úplně ono. V neděli v noci po jejím návratu jsem s radostí chňapla máminý prso, pěkně se mi ulevilo a mámě též. Už mě prý jen tak neopustí.
Děda Pepa vyjádřil domněnku, že se mi klubou zuby, protože si pořád koušu jazyk, svoje nebo cizí prsty, nejradši dědovy. Po důkladném přezkoumání měl asi pravdu, v puse mám dole nepatrné malé bílé fleky - náznaky dvou zubů. Tak uvidíme zda a kdy vyrostou.