První malinké komlikace
Statečně jsem vydržela první odběr krve. Z palečku mi sestřička vysála asi 5 kapiček, sotva by se za nehet vešlo. Na takové malé množství jí to ovšem trvalo docela dlouho.Ale neměla to se mnou ani drobek jednoduchý, já dala patřičně najevo že se mi to vůbec nelíbí. Řvala jsem na celou polikliniku, nicméně vydržela, dostala náplast, která byla asi tak 2x větší než můj paleček, máma mě v ordinace přikrmila a bylo po řevu.
Krevní obraz z 22.10. jsme šly s mámou odevzdat mojí paní doktorce, která mě při té příležitosti rovnou převážila. Přibírám prý v normě, mám již skoro 4,5 kg, máma se teda o mojí váhu přestala úplně bát a už mě každý den tak nepozoruje. V krvi mi prý chybí trochu železa, nic vážného, máma se bude snažit železo jíst, abych ho dostala v jejím mlíčku. Ovšem, co paní doktorka neobjevila - červené tečky po celém těle, drobná, skoro neznatelná krupička, kterou doktorka okamžitě identifikovala jako atopický ekzém. Ouvej. To se všichni lekli. Dostala jsem kapičky k polykání, roztok k potírání, prášek do koupele a přesto - další den se podivná věc rozlézala po celém mém tělíčku a já další den celý prořvala. Máma si se mnou užila. Přestala jíst všechno, co by mě to mohlo způsobit, dbala rad doktorky a stále mě pozorovala a prohlížela. Trochu se to zlepšilo, nic víc se s tím nenadělá, moje kůže bude muset být stále pozorována. To tedy dělám rodičům starosti......
Jenže, uplynul týden, jen co se ekzém začal lepšit, já začala kašlat. Jako dospělá. A stále víc a víc. Opět návštěva doktorky, dostala jsem spoustu léků, kapek, rad a doporučení. A protože táta vypadal taky nemocně, ujela se mnou máma na venkov do Žehrovic k babi a dědovi - pryč ze špinavé Prahy a pryč od nemocného táty. Hned jak jsem dorazila, kašel téměř ustal. Zázrak.