Stěhování
Na podzim 2008 jsme se všichni přestěhovali do většího bytu na Bílé Hoře, a tak mám prostor na objevování, prozkoumávání a skotačení. Paráda proběhnout se z mýho vlastního pokoje přes chodbu a kuchyň až do obýváku. Mámě i dědovi poctivě pomáhám se zabydlováním, uklízením, malováním, vrtáním.A to tak, že dědův šroubovák najde táta v jeho toaletní tašce, umím pustit nejen rádio a televizi, ale i troubu, myčku.
Taky se v novém bydlišti na Praze znovu s mámou začínám pravidelně účastnit různých aktivit. Začali jsme znovu chodit na plavání. Poprvý se tam šel podívat i táta. A já zrovna jako kdybych na vodu úplně zapomněla. Nebyla jsme ve svý kůži, vřískala jsem, bála se, natahovala, prudila tam. Podruhý to už bylo o dost lepší, po třetí už jsme si to moc užívala a řehtala se. Jen se trochu bojím potopit, jakmile slyším heslo "Klári a žbluňk" natahuji, ale kdy se potopím, potom už neřvu a jen lapám znovu po vzduchu.Voda v bazéně je slaná, nejvíc se mi líbí herna když vylezu z vody.mají tam hodně hraček a klouzačku, na kterou už úplně sama vylezu.
Nadšená jsem z úterního cvičení rodičů s dětmi. Obrovská tělocvična, dá se tam po ní utíkat křížem krážem, jsem tam nejmenší dítě a tak se snažím ostatní napodobit i v tom co ještě neumím - skákat, dělat žabáky, sedět v podřepu, říci své jméno.....Ve středu chodím s mámou do jedné školy na hrátky s dětmi. Tam je moc prima učitelka Hanka, chodí do ní podobně staré děti, kamarád Šimon Vondrák, první hodinu vyrábíme společně s maminkami různé věci, říkáme básničky, hrajeme si, chodíme do kola, ke konci jdeme do tělocvičny a celou druhou hodinu vydržím úplně sama bez mámy, hlídá mě jen teta Hanka spolu s ostatními dětmi. Máma zatím cvičí powerjogu a já se po ní vůbec nesháním.